Ostrov Vis

Ostrov ve skupině ostrovů centrální Dalmácie s nejvyšším bodem Hum (587 m n. m.). Jižní a jihovýchodní pobřeží lemují malé zálivy s oblázkovými a písečnými plážemi. Naproti jihovýchodnímu pobřeží se nachází několik malých ostrůvků.

Na západním pobřeží najdeme širokou zátoku Komiža, na severovýchodním pobřeží částečně uzavřenou zátoku Viska luka. V oblasti Komiža nejsou žádné povrchové toky, pouze praměny. Ostrov má však moderní vodní nádrž. Úrodná pole ve vyšších polohách ostrova, kde je situováno nejvíce osad, se využívají především k pěstování vinné révy. Největší osady na ostrově. Vis a Komiža, spojují dvě silnice. Spolu s pěstováním vinné révy a zeleniny (rané druhy zeleniny) patří mezi ekonomické aktivity rybolov. Po znovuotevření ostrova, v období 1945-1989, kdy bylo cizincům pouze výjimečně dovoleno navštívit tento strategicky důležitý ostrov, nastal opravdový rozmach cestovního ruchu.

Vis byl osídlen v prehistorických dobách illyrskými domorodci z Liburni. Řekové založili kolonii zvanou Issa, která se později stala nezávislou, později založila své vlastní kolonie v Dalmácii. V r. 47 př. n. I. přešel ostrov pod nadvládu Římanů. Ve středověku často měnil své vládce. Ostrov byl pod nadvládou Benátčanů, od r. 1620 do r. 1797, kdy přešel pod nadvládu Rakouska a Rakousko-Uherska spolu se zbytkem Dalmácie. Poprvé vstoupil do historických análů 20. července 1866, kdy se odehrála památní námořní bitva o Vis mezi Italy a Rakušany. V bitvě zvítězilo rakouské námořnictvo, vedené admirálem Tegetthoffem. Po porážce Jugoslávie v dubnu r. 1941 byl Vis okupován Itálií. Po italské kapitulaci v září r. 1943 byl osvobozený ostrov bráněn před německými útoky partyzány z celé Dalmácie. Koncem r. 1943 a počátkem r. 1944 byla na ostrově zřízena hlavní partyzánská a spojenecká základna s vrchním velitelstvím jugoslávské národní osvobozenecké armády. Pod vrcholem Hum na severovýchodní straně ležíTitova špilja (Titova jeskyně), která sloužila jako hlavní partyzánská základna.